… aneb jak se z kempu na severu Čech stala Vídeň
Jak začít .. za
celé léto jsme si s přítelem moc volna a společně strávených
chvil neužili. On pracuje na ráno, já na odpoledne, víkendy
děláme oba dva a k tomu máme také každý své koníčky.
A proto když se nám
uvolnila jedna společná neděle, rozhodli jsme se, že toho
využijeme. Naplánovali jsme si přenocovat v kempu Kristýna.
Problém ale nastal, když jsme začali shánět ubytování. Všude
bylo beznadějně plno.
Ale protože můj
přítel nic nevzdává, vymyslel neplánovaný výlet .. prostě
pojedeme na nádraží a někam se vyrazíme podívat vlakem. Abychom
nebyli omezeni naším maloměstským nádražím, rozhodli jsme se
vypravit se z Prahy.
A tady začíná to
pravé dobrodružství.
Do Prahy jsme
dorazili v sobotu večer, asi ve čtvrt na 7 .. po rozkoukání na
tabule příjezdů nás do očí praštil NOČNÍ VLAK – VÍDEŇ.
Já jsem se do Vídně vždycky chtěla podívat a ta\k jsem si
řekla, proč ne, snídaně ve Vídni a následná procházka zní
fajn.
Po vystání
nekonečné fronty nám ale pán u okýnka oznámil, že lístky na
tento vlak už nemá, usmál se a řekl: ,,ale jede vám jeden za 15
minut‘‘
Jak už jsem řekla,
můj přítel nikdy nic nevzdává. A je to trochu blázen. Hodně.
Bez rozmýšlení mu odpověděl ANO. Bez eur, bez jídla, bez
ubytování, beze všeho. Ve spěchu jsme měnili peníze (sakra,
proč je 20% poplatek?!), jídlo koupit nestihli.
A malá vsuvka:
Pokud by někoho
zajímalo, co všechno jsme měli s sebou, přikládám ne moc velký
seznam: 84 euro, asi 10 okurek a mrkví (ano, díky mojí mamce,
díky mami:-D), čínskou polívku, 2 kousky perníku, 1 pití,
kartáčky a pastu a spodní prádlo.
Toť vše.
Já říkala, že
ten seznam není velký :-D
Vlak jsme doběhli
jen taktak a za chvíli frčeli směr Vídeň. Tam jsme přijeli asi
okolo 23:00. A co teď?
Začali jsme hledat
něco, kde přenocujeme. Kousek od nádraží byl hotel/hostel. Tam
nám nabídli noc za 40 euro pro oba, ale v pokoji pro 6 lidí
(údajně bychom tam byli ale sami). Říkali jsme si, že to není
špatný, ale zkusíme zapátrat dál. Po cestě jsme potkali jednu
celkem milou Slovenku, která se snažila nám poradit, bohužel
marně, protože nic lepšího v poměru ‘‘cena/výkon‘‘ jsme
nenašli, a tak jsme se po půlnoci vrátili již do toho zmiňovaného
hostelu.
Tam nám bylo
oznámeno, že v tom pokoji už spí jedna ŽENA (a ano, ráno se zní
vyklubal Japonec. Chlap.)
Ale v pohodě. Asi
ve 3 ráno na pokoj dorazili dva kluci. Okolo pětadvaceti, pěkně
pod parou :-D. Asi hodinu se sprchovali, rozbalovali spacáky, dělali
bordel. To jsem sledovala ve spodním prádle pod dekou, asi ve 30
stupních, protože brát sy sebou pyžamo mi odpoledne přišlo
zbytečny. Dobře, teď už ne. Paráda :-D
Ráno jsme se
vzbudili asi v 6. Šli se vysprchovat a z pokoje nepozorovaně
zmizeli. Asi tím líp :-D. Nasnídali jsme se. Já jsem se snídaní
byla opravdu spokojená. Jasně, zažila jsem luxusnější, ale sem
bych se klidně vrátila. A jelikož nás za chvíli čeká dovolená
v Chorvatsku s cestou přes Vídeň, asi to tak i bude.
Po snídani jsme si
řekli, že bychom se mohli podívat do Prateru, alespoň na kolo.
Byl vzdálený asi 6 km, takže jsme se vypravili pěšky. Bylo
celkem brzy ráno a neděli, takže jsme po cestě moc lidí
nepotkali.
Prošli jsme si
Prater, šli na kolo … Potom jsme si zašli koupit něco k jídlu k
obědu a pití a jídlo na cestu. Poobědvali v parku, prošli se a
za chvíli byli v metru směr na nádraží, odkud jsme chvilku po
13:00 vyráželi domů.
Tenhle ‘‘výlet‘‘
trval celkově asi 26 hodin. Někdo by si mohl myslet, že je to
bláznovství. Byl to ale jeden z mých nejlepších výletů vůbec.
Myslím, že něco takového budu podnikat častěji!
Tak ahoj u dalšího dobrodružství!
Komentáře
Okomentovat